Můj život je tak obyčejně neobyčejný, plný vzletů i pádů, ale za každých okolností plný nezapomenutelných zážitků. Protože i ty nejhorší životní facky se mohou stát těmi nejlepšími učiteli, ty nejtrapnější momenty těmi nejlegendárnějšími historkami a i to, co se nejdřív zdá jako obrovská komplikace může být nakonec tím největším požehnáním.
Vždycky jsem měla svoji hlavu a dělala věci jinak, než bylo zvykem a tak po maturitě na gymplu, kdy všichni spolužáci vyrazili vstříc novým vysokoškolským studiím, jsem se já rozhodla, že na školu momentálně nemám čas a moje duše toužila vyrazit do světa.
Volání dálek
Tehdy, to se psal rok 2005, byl v kurzu jako dovolenková destinace Egypt.. dřív se ještě označoval za exotiku 🙂 No a pyramidy, faraoni, k tomu krásné moře.. to mě lákalo, takže jsem podepsala smlouvu s cestovkou a vyrazila plná očekávání pracovat do Egypta jako delegátka. Záhy jsem zjistila, že k tomu moři se zas až tak často nedostanu, protože můj život se scvrknul na hotelové haly, kancelář a letiště, ale i tak jsem si to užívala.. ve 20 letech člověk moc spát nepotřebuje, to se tělo regeneruje tak nějak samo, takže i tu zábavu jsme stíhali. Pořád jsem měla v hlavě i tu vysokou a jediná univerzita, která tehdy nabízela možnost dálkového studia, aniž by člověk měl povinné prezenční schůzky, byla Masarykova univerzita, takže to byla jasná volba!
Vysoká v poklusu a poznávání krás Egypta
Odletěla jsem do Čech na přijímačky a na první semestr jsem zůstala doma, abych se trošku zajela a pak už tradá zpět do Egypta. Ty 3 roky na vysoký byly jako jeden velký mejdan.. téměř jsem nespala 😀 V tu dobu jsem ale změnila práci a začala dělat průvodkyni po Egyptě a jeho krásách, díky tomu jsem měla i trochu víc času na studium a zápočty. Procestovala jsem celý Egypt od Alexandrie na severu, přes pouštní oázy, Káhiru až po historií nadupaný Luxor. A dál na jih jsme organizovali plavby po Nilu, z Luxoru až k hranicím se Súdánem, do Núbie k chrámu Abú Simbel. Sice jsem nezažila ten klasický vysokoškolský život, ale zato jsem poznala spoustu nových míst, plynule mluvila anglicky, naučila se i trochu arabsky a získala rozhled a pracovní zkušenosti. Do Čech jsem se vracela vždy 2x ročně na zkouškové období a nakonec jsem zdárně i odpromovala!
Pohádka se nekoná
Pak ovšem celý turistický ruch v Egyptě úplně otočila politická situace.. i tam dorazilo tzv. arabské jaro. Najednou všichni turisté odletěli a dříve rušná letoviska zela prázdnotou. Celý tenhle rok byl hodně turbulentní, já jsem v té době byla těhotná a můj (dnes už bývalý) manžel přišel o práci, protože taky pracoval v turismu. Bylo to těžké období a kdo si někdy sáhl na dno toho, že nemá pomalu ani na jídlo, tak určitě chápe. V krizi se ovšem ukazují i opravdové charaktery lidí a jak se začal rozpadat vztah s mužem, tak došlo k upevnění vztahů přátelských, kdy jsme si navzájem byli obrovskou oporou a jsou to teď ta přátelství na celý život, kdy víte, že se na ty lidi můžete na 100% spolehnout a vždy budou stát při vás a to je úžasný dar, za který jsem moc vděčná!
Odraz ode dna, mateřství
Po návratu domů jsem se cítila mizerně. Celou vybavenou domácnost jsem nechala v Egyptě, včetně auta a spousty svých osobních věcí, protože do jednoho kufru se toho holt tolik nevejde. Za podpory rodiny jsem se vzpamatovala, konečně nalezla klid a mohla si užívat radostí mateřství. Bylo to nádherné období, kdy jsem byla vděčná, že můžu být s dcerou a hlavně žít život v pohodě, bez stresu a hádek.
Cesta k podnikání
Přemýšlela jsem, co budu dělat po mateřské a když už jsem vystudovala ekonomku, tak jsem nastoupila do developerské firmy do ekonomického oddělení. To mě ale hodně rychle vyškolilo 😀 Logistika ohledně školky, práce tolik, že jsem dělala i po večerech z domu, plus vedoucí na oddělení zrovna neměla pochopení pro moje mateřské povinnosti. Dcera nešťastná celé dny ve školce a já nešťastná celé dny v kanceláři. Takže jsem dala výpověď a udělala ROZHODNUTÍ!
Tvořím si svůj svět
Rozhodla jsem se, že pokud chci žít život podle svých představ, musím si ho začít tvořit vědomě. A ačkoliv jsem neměla žádné zkušenosti z gastro oboru, usídlila se mi v hlavě myšlenka na rodinnou kavárnu s prostorem pro děti na hraní, letní zahrádkou a tak jsem se dala do tvoření! Kamarádce se nápad také líbil a pustily jsme se do hledání vhodných prostor. Tady naprosto ukázkově zafungoval zákon přitažlivosti, kdy nikde ve městě nebylo k pronájmu nic, co jsme si představovaly, ale na schůzce se známou, kde se řešilo úplně něco jiného jsem cítila, že se musím zeptat, jestli náhodou o nějakých prostorech neví a ona mě tehdy nasměrovala na místo, které patřilo majiteli té developerské firmy, ve které jsem dala výpověď 😀 Byla to tehdy polorozpadlá hala, místo zahrady zarostlý plac.. ale když jsme to viděly, tak naše představivost hned zafungovala a věděly jsme, že to je přesně to místo pro naši kavárnu! A tak jsem znovu stoupala po schodech oné firmy, ale tentokrát s úplně jiným pocitem.. už jsem tam nešla jako zaměstnanec, ale šla jsem domlouvat s majitelem podmínky pronájmu a rekonstrukce. Na všem jsme se zdárně dohodli a během roku kavárnu připravili a 15.10.2015 jsme otevřeli Čarostrom – pohádkovou kavárnu.
A jak to bylo dál..
Za těch 8 let, co kavárna funguje, jsme se mnohé naučily.. je to skvělá práce, můžeme se vzájemně domluvit na organizaci a dá se při tom lépe skloubit péče o naše děti. Po roce jsme otevřely i terasu a zahradu a v dalším roce jsme to rozšířily o tělocvičnu, kde se konaly aktivity pro děti. Ale jako je to radost, tak je to i starost a závazek. Za celým provozem jsou hodiny práce i mimo otevírací dobu a člověk tam musí trávit hodně času. Takže když přišla doba covidí a s ní i veškeré zákazy a nařízení, začala jsem se poohlížet po nějaké jiné možnosti podnikání online, které by mi pomohlo k větší finanční i časové svobodě.. něco, co si mohu přizpůsobit svým potřebám, díky čemu můžu růst i osobnostně a zároveň dělat odkudkoliv a zkombinovat i s provozem kavárny.
No a tehdy mi do života přišla příležitost v podobě PROJEKTU v oboru social retailu, který toto vše nabízí a já se pustila do neprobádaných vod online podnikání a pokračuji na cestě v plnění svých snů!
Tak pokud jsi dočetla až sem a jsi třeba teď v těžké situaci, možná taky samoživitelka, ber můj příběh jako inspiraci a uvědomění, že co tě nezabije, to tě posílí. A stojí za to hledat nové cesty, možnosti, příležitosti, protože život je změna a když se jedny dveře zavřou, nějaké jiné se zase otevřou a ta životní cesta každého z nás je jedinečná právě v tom, nakukovat za ty různé pootevřené dveře, nebát se a zkusit je otevřít a vstoupit – třeba za nimi čeká něco úžasného! A třeba taky ne a v tom případě se pootevřou zase jiné dveře, ale to člověk nezjistí, pokud to nezkusí. Nech se inspirovat a nevzdávej se, ať se děje co se děje… třeba tam na tebe taky něco čeká, jen tomu dát tu pozornost a uvidět to.
